Ve starším článku z Itálie jsem psala, že jsme se tehdejší léto s mamkou rozhodovali, zda pojedeme do Itálie nebo Švýcarska. No a když nám to Švýcarsko nevyšlo minule, tak bylo skoro stoprocentní, že tam vyrazíme letos. Chci se s vámi podělit o těch uplynulých šest dnů plných zábavy, výšlapů do hor, krásné přírody, poznávání, ochutnávání a kultury.

První den jsem přijeli brzo ráno do Lucernu, kde nás čekal zlatý okruh Pilatus. Což zahrnovalo výjezd lanovkou na horu Pilatus, poté sjezd nestrmější zubačkou světa a nakonec plavba lodí zpět do města. Hned jsem byla omámená úžasnou zelenou přírodou a čistým prostředím. Asi to tady budu psát často, ale vážně Švýcaři všude mají čisto na rozdíl třeba od Česka. Na vrcholku hory Pilatus jsme strávili příjemné dvě hodiny se skvělými výhledy. Odpoledne jsme si ještě stihli projít Lucern, kde jsme viděli nejen známý Kapličkový most.

Další den jsme strávili na hranicích Francie v horském městečku Chamonix, odkud jsme vyjeli lanovkou na polední horu Aiglle du Midi. Říká se jí tak, protože většinou se v poledne schová do mraků ,vyplatí se tam jet brzy ráno. Před námi se rozprostřel úžasný výhled na čtyřtisícové hory včetně Mont Blancu. Nahoře jsme se museli trochu přiobléct, jelikož se tam teplota pohybuje okolo nuly, ale vyšlo nám nádherné počasí, že bylo vidět do daleka. Je tam jedna taková turistická atrakce, že vás nějací pracovníci vyfotí ve vzduchoprázdnu právě s vrcholkem Mt. Blancu, ve frontě jsme na tu fotku čekali necelou hodinu. Když jsme se konečně dostali na řadu museli jsme si nazout obří papuče a výsledek byl, že na těch fotkách jsme úplně černé a nedají se použít, možná vám sem dám jednu na ukázku, pokud jsem je už nesmazala, abyste viděli na co jsme stáli skoro hodinu.



Odpoledne jsme se procházeli v Chamonix, jedná se o horské městečko, něco jako u nás Harrachov, akorát trochu větší, takže tam nejdete spoustu suvenýrů, obchůdku a restaurací. Jo a dole jsme se zase museli převléct do kraťasů, protože tam bylo letních dvacet pět stupňů. Okolo druhé hodiny jsme přejeli do Ženevy, kde jsme se procházeli po kolonádě u Ženevského jezera, viděli jsme fontánu stříkající do 140 metrů a sochu královny Sissi. Ženeva není ničím moc zajímavá, ale jsem ráda, že jsem si na ní mohla udělat reálný pohled.



Následující den byl ve znamení degustování, nejprve jsem vyrazili do rodinné čokoládovny v Brocu. Měli jsme zajištěnou moc pěknou prohlídku společně s ochutnávkou nejrůznějších pralinek a na konci jsme si mohli zakoupit, v nemalém obchůdku, jejich čokolády Cailler. Byla skvělá, škoda, že se v česku neprodává. Kousek od Brocu je středověké městečko Gruyéres, kam jsme vyrazili následně po té čokoládovně. Městečko je na kopci a hned pod kopcem se vyrábí stejnojmenný sýr Gruyéres. Zase nás čekala prohlídka sýrárny, na začátku jsme dostali degustační kousky tří různě vyzrálých sýrů a audio průvodce. V čokoládovně byl v angličtině, tady jsem ho měli dokonce v češtině. Ačkoliv byla sýrárna malá, prohlídka se mi líbila a všechno bylo hezky vysvětlené.  Opět jsme si mohli na konci v obchůdku nakoupit nejrůznější sýry nebo jiné mléčné výrobky. Jinak ještě jsem nenapsala jestli nám sýr chutnal nebo ne. No chutnal nám a moc. Dále jsme vyrazili na kopec do vesničky, kde se zastavil čas, ano, mluvím o Gruyéres. Nesmí se tam jezdit auty, ono by ani nebylo kam, protože je to jedno náměstíčko s dvě uličky se zámkem. Je to tam fakt malebný a krásný. Lidé tam jsou oblečení jako ve středověku a všechno tam je udělané do tohohle stylu.
Taky jsem si doma nechala nabíječku na foťák a tady se mi vybil, no byla jsem pěkně naštvaná.


Odpoledne jsme se zastavili v Montreaux, kde jsme se vyfotili u sochy Fredieho Mercuryho a prošli jsme po kolonádě okolo ženevského jezera k hradu Chillon, byla to příjemná procházka.

Poslední den ve Švýcarsku jsme jeli vlakem z Tasche do horského střediska Zermatt. Odtud jsme vyjeli zubačkou na vyhlídku Gornergratt. Nahoře se nám krásně vyloupl Matterhorn jeden z nejznámějších vrcholů Švýcarska. Zjistila jsem, že Matterhorn je nakreslený na obalu čokolády Toblerone. Po nějakých těch dvou hodinách jsme šli dolů do Zermattu, kde jsme si dali něco dobrého a ještě se naposledy kochali těmi úžasnými čtyrtisícovkami a zelenou barvou všude okolo. Při noční jízdě domů, ve tři hodiny ráno, jsme se stavili v Lichtenštejnsku, kde jsme si udělali procházku po centru.
Byli jsme ubytovaní ve francouzském hotelu F1, kdo to zná, ví, že se nejedná o žádný luxus, ba naopak, ale nám to stačilo, protože jsme tam jen přespávali. Kdyby jsme spali ve Švýcarsku, vyšlo by nás to asi na dost peněz.
Co se mi asi líbilo nejvíc? Nejspíš v tuhle chvíli nedokážu odpovědět, ale určitě bych doporučila městečka Chamonix, Gruyerés, Zermatt, vrcholek Aigulle du midi s výhledem na Mt. Blanc, procházku z Montreaux po kolonádě podél Ženevského jezera k hradu Chillon, sýrárnu Gruyéres, čokoládovnu v Brocu a zlatý kruh Pilatus.
Jedna věc, kterou jsem předtím nevěděla je, že Švýcaři vyrábějí kvalitní dobré víno, ale není tolik známé, protože ho ze země nevyvážejí.
Doufám, že jsem ve Švýcarsku nebyla naposledy, jsem z něj totiž doteď nadšená.