Jako malá jsem slovo podzim popravdě nechtěla ani slyšet. Asi před třemi lety, když jsme byly na horách o podzimních prázdninách jsem změnila názor.  Hrozně se mi líbila zbarvená krajina, jako kdyby ji někdo namaloval, a ty okouzlující romantické západy slunce. Snažila jsem se hledat ať už malá či větší pozitiva a krásy tohoto ročního období. Musím říct, že jsem toho našla docela hodně, až mě to samotnou překvapilo. Co teda mám, kromě té vymalované krajiny, na podzimu ráda? Když vyjdu ven, trefí mě do nosu příjemný čerstvý vzduch a na stromech vidím dozrávat poslední ovoce.
Můžu nosit chlupaté ponožky a svetry, ty jsou nejlepší.
S mamkou miluju svíčky, hlavně ty od yankee candle, a teď si dlouhé večery o to přímo říkají, abychom je zapálily.
Čaj piju celý rok, ale když za okny bubnuje déšť nebo se vrátím z dlouhé procházky, tak šálek čaje prostě bodne.
Dlouhé dny jsou také stvořené pro knihu.
Když se z kuchyně line vůně skořice, pečených jablek a mnoho dalšího, můj čich jakoby byl v ráji, na podzimní pečení samozřejmě nedám dopustit a peču například i z dýně.
Pamatuji si, že na prvním stupni školy jsem se účastnila sbírky kaštanů a žaludů pro zvířátka. Po vesnici jsem toho nasbírala celkem dost, vzpomínám si, a i když už teď se ničeho takového neúčastním, sbírám je stále na podzimní dekorace. A když jsem u těch dekorací, neskutečně mě baví dlabat a vyřezávat dýně.
Asi to není úplně všechno, ale alespoň něco z toho, co jsem si uvědomila, a tak přesedlala na jinou pozitivní myšlenku.
Znám hodně lidí, kteří říkají, že podzim je ošklivý. Chápu, že každý má svůj názor, ale myslím, že spousta z nás ještě nenašla, v horším případě vůbec se nesnažila, najít krásu a tajemství kouzelného podzimu.
Tím bych chtěla říct, zkuste hledat ve věcech převážně plusy, radovat se z maličkostí jako je například padající barevné listí nebo západ slunce. Protože tohle všechno nebude trvat navždy...