Přiznávám, že jsem v Brně nikdy předtím nebyla. S kamarádkou Eliškou jsme se docela spontánně rozhodly, že si uděláme výlet.

Předtím, než jsme vyrazily, jsem si v myšlenkách nevytvářela žádné představy o tom, jaké Brno je. Taky proto jsem asi byla tak nadšená. Brno na mě udělalo velký dojem, ani nevím proč, ale hned si získalo mou pozornost. Celý týden jsem si moc užila a chtěla bych ho tu mít zaznamenaný jako ostatní moje cesty. Povím vám i pár tipů, kam zajít, kde se nám líbilo, kde mě to naopak nenadchlo a taky hlavně kam za dobrou kávou. 

Už ze začátku se nám stal malý nešvar. Když jsme jely druhým vlakem a měly jsme přestupovat v Pardubicích, nevšimly jsme si toho, že vlak má zpoždění. Sakra, ten další poslední vlak, jede za pět minut a my máme koupený místenky, to asi nestíháme. Taky, že nestihly. Ale naštěstí další vlak směr Brno jel za necelou půl hodinu. Po zdárném příjezdu jsme vystoupily na nádraží v Brně, sešly jsme do podchodu, kde první, co jsme viděly, byli vietnamci prodávající boty a batohy a za rohem další! Vypadalo to tam jako na vietnamské tržnici, skoro jako v Sapě. 

Cestou, než jsme došly na ubytování, jsme se stavily na oběd ve Forky's, což je bistro, kde nabízí veganská jídla, ale myslím, že vám tu bude chutnat, i když nejste vegani, nabídka je opravdu velká a vybere si každý. My jsme si daly rýžové nudle s arašídovou omáčkou, tempehem a brokolicí. A Eliška mě konečně naučila jíst hůlkami:D

Ubytované jsme byly v Boutique Apartments. Výhodou tohohle ubytování byla dostupnost do centra, v centru jsme byli za patnáct minut rychlou chůzí. Co nás hodně překvapilo byla cena vs. kvalita, nic předraženého, ale přesto všechno bylo moderně zařízené a promyšlené do posledního detailu. Například i to, že máte v bytě k dispozici kávovar, Netflix, pračku nebo žehličku, kterou většinou na pár dní nepotřebujete, ale my jsme tak šikovné, že jsme potřebovaly obojí. Jestli někdy budete shánět ubytování v Brně a nevadí vám, že budete byt sdílet s jinými lidmi, tak se určitě koukněte. Ubytování spravují milí mladí lidé, kteří byli velmi vstřícní a ochotní. 

Jak už jsem zmiňovala Brno mě udělalo velký dojem. Kdybych měla vypíchnout jedinou věc, která se mi nejvíce líbila, tak bych musela hodně přemýšlet. Nejvíc se mi prostě líbilo chodit centrem a kochat se krásnými domy, památkami a kostely nebo bloudit uličkami.

Možná, že to je trochu způsobené pandemií, ale v centru byl relativně klid a celé to tu působilo strašně mile a přátelsky. 

První den jsme ještě stihly kávu v espresso baru Monogram. Kavárna je maličká, možná taky proto, že to je espresso bar, ale můžete posedět i venku. A ta káva! Asi nejlepší, kterou jsem během toho týdne pila.

Nevynechaly jsme ani fotku pod brněnským koněm nebo vyhlídku z Petrova. 

Druhý den jsme šly prozkoumat Brno víc do hloubky, navštívit památky a poznat Brno více zblízka. Brzo ráno potom, co jsme v klidu posnídaly, jsme vyrazily na vilu Tugendhat. Cestu jsme si zkrátily tramvají. Tramvaje tam jezdí fakt všude, ale my jsme ji moc nevyužívaly, protože jsme se radši prošly. Ale ono stejně ve výsledku je všechno tak blízko sebe, že ani tu tramvaj jsme nepotřebovaly. Zpátky k vile. Když jsme k ní dorazily,  bylo zhruba půl deváté ráno a my jsme zjistily, že mají otevřeno až od deseti, i v zahradách, kam jsme chtěly. Nedalo se nic dělat no, tak jsme pokračovaly v naší procházce a obrátily jsme to. Potom, co jsme se s El bavily, jsme se shodly na tom, že nás vila zklamala. Ne tím , že měly zavřeno, ale spíš tím, že každý vilu vychvaluje, ale přitom to ve skutečnosti není žádný zázrak. Teda aspoň pro nás nebyl. Takže nám ve výsledku ani nevadilo, že jsme se do zahrad nedostaly. 

Naší trasu jsme směřovaly do centra ke Kostnici sv. Jakuba. Vstupné nás stálo pár desítek korun, kostnice je menší, ale stojí za to ji navštívit.

Na oběd jsme zaskočily do Skogu na Dominikánském náměstí. Strašně hezký hipster místo- vysoký stropy, dřevo a spousta pokojovek. Do jedenácti tu podávají snídaně, které pak nahradí polední menu a nebo pak jejich koláčky a dorty. Za mě doporučuju hráškový burger s cizrnou a tymiánovou limonádu. 

Pokud budete takhle v centru, určitě nevynechejte vyhlídku ze staré radnice. Nejenže jsme s Eliškou zaplatily dohromady za vstup necelých 80 korun, ale ten výhled byl fakt krásnej! A shodly jsme se, že to byla jedna z nejlepších věcí, kam jsme šly. 

Další naše kroky směřovaly k hradu Špilberk. Po hradem jsou rozlehlé upravené sady, odkud je také krásný výhled na město. 

Další naše zastávka byla jak jinak než v kavárně- V melounovém cukru. Protože bylo hezky seděly jsme venku před kavárnou za což jsem ráda, protože vevnitř to na mě bylo moc temné. Káva byla dobrá, Eliška měla i nějaký karamelový dezert, který nás zas tolik nenadchnul a upřímně, kavárna na nás moc nezapůsobila. 

Další den jsme měly v plánu výlet do Olomouce. Měly jsme jasno, že pojedeme vlakem, ale při hledání vhodného spoje jsem zjistily, že mnohem výhodnější pro nás je jet autobusem. Vyplatí se to jak finančně tak i časově. 

Centrum Olomouce je víc než krásný- Klid, uličky, historie, památky, obchůdky, čistota. Stejně jako v Brně, i v Olomouci je památka ze seznamu UNESCO- Sloup Nejsvětější Trojice. Jako musím říct,  že mě hodně překvapil, hlavně ta výška! El se ptala průvodce, který seděl uvnitř kaple, jak se sloup vysoký, tak říkal, že nějakých 35 metrů. Taky se mi líbilo, že skoro všude byly kašny a fontánky s vodou. Co se týče památek nemůžu zapomenout na katedrálu Sv. Václava, která mi trochu připomíná katedrálu sv. Barbory v Kutné Hoře. 

Olomouc je studentské město, proto jsme se cestou do kavárny, zašly podívat i na Palackého Univerzity. 

Kavárna Coffee Library do které jsme měly namířeno byla hned vedle univerzity. Podnik nese koncept především studentské kavárny, kam můžete jít na snídani, oběd, svačinu, kávu, zkrátka na co si vzpomenete. K dispozici jsou i Ipady pro studenty a příjemné prostředí. 

Na procházku rozhodně doporučuju jít do Bezručových sadů. Krásně upravený park se spoustou květin a jezírkem. Součástí parku je i botanická zahrada. 

Na kávu jsme si došly do Kafe jak lusk. Kavárna s příjemnou obsluhou a skvělou nabídkou, já jsem měla cappucino a limetkový cheesecake, El měla Cold Brew a její oblíbené brownies s malinami. 

Olomouc mám spojený i s olomouckými tvarůžky, které se nevyrábí přímo v Olomouci, ale v nedalekých Lošticích. Což mě trochu zklamalo, chtěla jsem zavítat do výrobny, protože tvarůžky miluju. No mohla bych si je koupit i v Olomouci, ale za ten smrad by mě lidi v autobuse asi vraždili a Eliška na pokoji taky:D 

Poslední celý den v Brně jsme ráno zašly na snídani do kavárny Buchta B. V Buchtě mají skvělou nabídku snídaní, které podávají až do 13 hodin, takže třeba jejich chléb s hráškovým pyré a pošírovaným vejcem si můžete dát i na oběd. Co musím taky vypíchnout je jejich nabídka kvalitních sypaných čajů. Já jako milovník zelených čajů, jsem si dala čaj pod názvem Litlle Buddha v základu se Senchou, chutí ovoce, jasmínu, květin a koření. 

Za návštěvu stojí i Botanická zahrada přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Vstup do zahrad je zdarma a kdybyste chtěli nahlédnout i do skleníku zaplatíte pár desítek korun. 

Na oběd jsme si zašli na Poké do Pokecz, kde si můžete vybrat už z jejich namíchaných nebo si sestavit svou vlastní misku. 

Odpoledne jsme si půjčily přes aplikaci městská kola se kterýma jsme měly v plánu dojet až k brněnské přehradě. No to vám povím, to byl žůžo. Vyrazily jsme z centra, cestu jsem kontrolovala na mobilu, abychom jely vůbec správným směrem. Snad nikdy jsem nejela v takovém provozu na kole jako právě tady nebo na silnici, kde by byly tramvajové koleje. Když jsem v jedný ruce držela mobil a současně čuměla na navigaci, v tu ránu jsem zahučela do jedné z kolejí, trochu mě to rozhodilo, ale vybrala jsem to. Hned na to jsem najela do druhý. Achjo. Už jsem se viděla na zemi. Naštěstí jsem to ustála, ale smrt jsem měla před očima i tak. Teď už se tomu směju, ale předtím to taková sranda nebyla :D

Asi po hodině jsme dojely k přehradě. Ha, ale to jsme ještě nevěděly, že jsme přijely z druhý strany a čeká nás ty kola vytlačit do schodů. Takže asi tak. 

Jinak přehrada sama o sobě je moc hezké místo, kde se schováte před ruchem velkoměsta. Dá se tu koupat, půjčit si šlapadla, udělat si výlet lodí nebo se projít kolem přehrady. 

Když jsme dorazily zpátky na apartmán byly jsme docela vyřízené, z těch kol a hlavně v ten den bylo poměrně teplo. I přesto jsem ještě vyrazila na kávu. Původně jsem si myslela, že si zajdu jen do nedaleké pojízdné rikšy. Nějak mě ale lákalo prozkoumat uličky, kde jsme vlastně ještě nešly a přitom jsme je měly hned za rohem. Vzpomněla jsem si, že asi 300m máme úžasnou kavárnu Sorry pečeme jinak, v čele se Šárkou Diváckou, kterou už pár let obdivuji. Když jsem ke kavárně přišla, hned jsem zavolala Elišce, ať za mnou přijde, že o tohle ji nenechám přijít. 

Jde o kavárnu, kde pečou opravdu jinak, ale božsky! Mají na výběr spoustu zajímavých dortů s netradičními chutěmi, kombinacemi a barvami nebo i pralinek. I když jeden kousek vás vyjde na 120 korun, rozhodně to stojí za to. Nabízí i kávu, která byla taktéž výborná, tak i víno, prosecco a domácí limonády. My jsme ochutnaly dort Mech- špenát, pistácie, jahody, cvrček, domácí mascarpone. Luxusní! 

Poslední den ,ještě než jsme sedly na vlak směr domov,  jsme si udělaly hodinovou procházku, při které jsme objevily pivovar Starobrno. Pak jsme sbalily batohy a šly jsme na vlak, cesta zpátky byla náročnější, protože jeden vlak měl hodinu a půl zpoždění. Ale nakonec jsme dorazily domů plné nadšení a zážitků.